Člověk od pradávna žije a hospodaří na své půdě. Obklopen blízkými lidmi, zvířaty a nedalekými obzory své úsilí zaměřuje na přežití i na činnost, přesahující nejnutnější potřeby. Zruční řemeslníci i osvícení tvůrci tak vždy dělili svou námahu mezi nezbytné a zbytné v míře, kterou věřili, že si mohou dovolit.
Dnešní člověk se opět chová, jako by si mohl dovolit všechno a cestu za štěstím si čím dál víc komplikuje. Opakovaně nakupuje a vyhazuje předměty, které se dříve dědily. Má zato, že jejich trvanlivost vystihuje záruční lhůta. Touží po věcech, které nepotřebuje a krátkou radost z jejich nabytí vyrovnává spirálou další spotřeby. Potraviny obvykle žádá v čase, kdy rostou na opačné polokouli. Znalosti a zkušenosti nahrazuje přetlakem informací a obrázkovými návody k použití.
Zhuštěné zážitky cestovních kanceláří ale nevystihnou legendy poutníků, protože osobně viděno neznamená prožito. Je-li přínos měřen ziskem, vztah k přírodě certifikátem ekologického zemědělství, sounáležitost počtem lajknutí na sociální síti, pak slušnost musí vynucovat nekonečné vyhlášky a předpisy.
Vidíme to prostě jinak, chceme žít jednoduše, jedno-duše.
Vítejte ve světě Kozojedského dvora.
Jan Šváb
Nítkovice, advent 2013